close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Březen 2007

Svarog

14. března 2007 v 11:43 Slovanští bohové
- SVAROG -
SVAROG je hlavním bohem Slovanů. Jemu vděčí svět za vznik, jakož i všichni ostatní bohové. Svarog také ustavil zákon jednoženství a jednomužství , jehož narušitelé budou uvrženi do ohnivé pece. Dažbog (syn Svaroga) jakožto jeho nástupce tento zákon střeží a zachovává. Podoba Svaroga není nikde detailně popsána, ale z asociací se lze domnívat, že je vnímán jakožto starší zdatný muž se zlatým vousem a zářící ohnivou postavou. Zdá se tedy, že Svarog byl zosobněním nebeského světla a tepla - jako nebeský kovář, tvůrce všech věcí i společenských zákonů, jakýsi slovanský Bůh Otec, který patří k té nejstarší generaci bohů, zatlačené později do pozadí. Zřejmě je bohem, který po stvoření světa, vyčerpán, ustoupil do pozadí a setrval v nečinnosti. Na své místo dosadil svého syna Dažboga-Slunce.



Přísahy

14. března 2007 v 11:41 Slované
- prastará přísaha starých Slovanů, zaznamenaná v 10.století
AŤ NEMÁME POMOCI OD PERUNA,
AŤ SE NEZAŠTÍTÍME ŠTÍTY SVÝMI
a POHUBENI BUDEME MEČI SVÝMI,
STŘELAMI i JINOU ZBRANÍ SVOU,
i AŤ BUDEME OTROKY V TOMTO ČASE I BUDOUCÍM .......
JESTLI NEBUDEME SVÉ PŘEDKY MILOVATI A CTÍTI (dovětek současných autorů)


- úryvek ze SLOVA O PLUKU IGOROVĚ (12.století)
DRUŽINO, MOJI BRATŘI
I ZEMŘÍT SE DÁ SLAVNĚ
SMRT JE LEPŠÍ,
NEŽ ŽIVOT BEZ CTI


Mytologie starých slovanů

14. března 2007 v 11:37 Slované
Kořeny slovanské mytologie můžeme hledat jak v dobách, kdy jsme byli ještě kompaktní součástí jednotného národa všech indoevropských etnik (před 2 tisíciletím př.n.l) , tak samozřejmě v dobách rozvoje Slovanů v pravlasti (do 5 století n.l.). Podíl jednotlivých součástí nelze spolehlivě separovat.
VZNIK SVĚTA

Podstatou slovanských mýtů o vzniku světa je součinnost Boha a Ďábla v díle stvoření. Na počátku je pouze moře - praoceán všech kosmologií. Na rozdíl od křesťanského pojetí se nad vodami nevznáší pouze duch boží , nýbrž vedle Boha (Svaroga) stojí i ďábel (možná nazývaný Černobog ?). Ďábel dostává příkaz od Svaroga k vytvoření pevné země. Zárodek země je nutno vylovit ze dna oceánu, kam se musí ponořit. Pouze on je toho schopen, neboť má dostatek potřebné tíže, zatímco dobří bohové jsou příliš lehcí. Úkol však přesto není pro něj snadný a podaří se až po trojím ponoření - protože zpočátku tak činil ve jménu svém, tj. v osobním zájmu, a nikoli ve jménu celku. I přesto se pokouší přelstít Boha alespoň tím, že kromě požadované hrsti písku skryje další zrádně ve svých ústech, aby mohl také sám tvořit. Přinesený písek mu však začne v ústech růst tak mocně, že jej musí vykašlávat a vyplivávat: tak vznikají pustiny, hory, holé skály a bažiny, zatímco Svarog tvoří jen čisté roviny a úrodná pole.

ZROZENÍ LIDSTVA

Další zajímavý okruh tvoří báje o vzniku člověka. Mezi nejzajímavější a možná i nejpravděpodobnější patří verze, která kolovala u východních Slovanů ještě ve středověku. Proti této legendě tvrdě bojovaly ruské církevní traktáty z 11.-16. stol., díky čemuž se nám dochovala až dodnes. Výše zmíněná varianta nás informuje o kultu boha RODA, jehož jméno se ozývá ve výrazech příroda, úroda, porod, rodina, národ apod. ROD tvořil člověka tím, že házel na zem hroudy, z nichž se rodí lidé. Rodovo tvoření se netýká pouze prvních lidí, ale pokračuje vlastně neustále a je výrazem obecného přesvědčení , že lidské bytosti přicházejí sice na zem shůry, ale základním materiálem jejich tělesnosti je hlína země. Přesnější obraz vzniku a fungování vesmíru a světa bohužel nelze vystopovat. Mnohem jasněji známe jednotlivá božstva , která vládla stvořené zemi, lidem i vesmíru. Nejvyšším z nich je již výše zmíněný SVAROG-bůh otec a zakladatel, kterému jiná legenda také připisuje úlohu tvůrce lidských bytostí, v tomto případě z potu mocného boha. Ze útržkovitých zpráv a známých skutečnostech o vzniku světa je však zcela jasné jak dalece vnímali Slované nutnost kolektivního působení a vzájemné jednoty. Tyto principy společenského chování se pevně odráží i v mýtech a bájích.

KULT MRTVÝCH

Historické zprávy o názoru praslovanů na posmrtný život jsou rozporné a bohužel neposkytují žádný zcela jasný obraz původních představ. Pro záhrobní svět se zachovaly dva staré pojmy: NAVA a RÁJ. Některá božstva jsou nepřímo s tímto celkem spjata (SVAROŽIC či ROD), dále je zde skupina démonů (navi či víly), které v určitých náznacích mají za úkol usnadnit zemřelému člověku pouť do vysněného ráje.V neposlední řadě pak Slované považovali za démona osudu vlastní SMRT - MORANU. Zřejmě tedy Slované měli propracovaný a fungující názor na posmrtný život a jeho důležitost. Je možné se přiklonit například k názoru, že síla lidí, kteří žili životem dobrým, řádným a zákonným se hromadila, díky jejich příchodu do NAVY, na straně dobra, kde tvořili bojovníky za přirozené, boží a tradiční principy , jednoduše řečeno za dobro. Na druhé straně pak duše špatných lidí přidávaly sílu zlým bohům a démonům v jejich zápase se silami dobra. Zlí lidé měnící-se na upíry, vlkodlaky a další zlé démony tvořili armádu démonů, kterými disponoval ČERNOBOG. Toto bipolární vnímání života i smrti je doloženo nepřímo v mnohých náznacích, artefaktech i v samotném systému božstev a démonů.
ŽÁROVÝ RITUS - Významným zdrojem informací o názorech na záhrobní život je pohřební ritus, dokumentovaný bohatě archeologicky. Právě spalováním zemřelých se Slované přímo vyznačovali. Před příchodem křesťanství bylo skoro nemyslitelné, aby člověk po smrti nebyl spálen. Se vší pravděpodobností byl žárový ritus odvozen od nadřazeného postavení boha Svarožice, zprvu zřejmě prováděn z jiných důvodů, ale postupně zřejmě v souladu s mytologií tak, aby člověk mohl po smrti přejít k nejvyššímu vládnoucímu bohu neobtěžkán pozemskou tíží. Je zajímavé, že mezi Slovanským etnikem se žárový ritus mnohde velice odlišuje. Některé kmeny pohřbívají spálená těla v mohylách, jiní jen na hranicích, velmi často se popel z hranice ukládal do hliněných nádob (uren) , které pak byly dány buďto do plochého hrobu nebo také do mohyl. Jak vidno vlastní uložení spáleného těla nebylo závislé na náboženských představách , ale na rodových tradicích. Myslím, že je skoro zbytečné uvádět o Slovanech, že do hrobů a mohyl ukládali společně s mrtvým také objetiny tvořené zbraněmi, jídlem, šperky a zejména potřebami denní potřeby. Míra bohatství uloženého do hrobu byla samozřejmě závislá na bohatství a postavení jedince za života. Dokonce jsou známy i případy, kdy společně s mrtvým vladykou byla pohřbena (spálena) i jeho žijící žena, aby jej doprovázela i v jeho posmrtném životě. Ještě několik našich "křesťanských přemyslovských knížat" bylo pohřbeno společně s objetinami (zvířecí kosti a zbraně). Všechny atributy žárového ritu ukazují na jasnou představu , že člověk po své smrti skrz očistný oheň přechází do další fáze svého života - života posmrtného. Jak již bylo řečeno výše , po smrti člověk přechází buďto do tábora dobra nebo na stranu zla. V historických análech lze vystopovat jakousi představu o ráji pro bojovníky (NAVA) , kam přichází po prokázání statečných a čestných činů nejlepší muži rodu, aby odtud po své smrti chránili svůj národ (pověst o Blanických rytířích je reminiscencí těchto pradávných představ). Lze se jen dohadovat, který z bohů tento ráj spravuje. Ze všech možných náznaků vyplývá, že vládcem NAVY je PERUN , ale toto tvrzení se zakládá jen na domněnkách a vývodech autora.


OBŘADY A SVÁTKY

Jestli-že jsme se již několikráte zmínili , že nemáme dostatek věrohodných zpráv, pak o obřadech praslovanů to platí dvojnásob, neboť obřady byly určeny jen pro domácí a ti po sobě nezanechali žádných písemných pramenů. Přesto můžeme alespoň rámcově typický obřad rekonstruovat. Je jisté, že bohoslužba se skládala z modliteb a chvalozpěvů, provázených zvláštními gesty, pohyby a tanci , vše pak vrcholilo krvavou obětí, zvířecí nebo lidskou, po níž kněz dosáhl přímého spojení s bohy a mohl i věštit. Po obřadu následovala hostina s bujným veselím, hry a tance. Obsah modlitby se dotýkal zřejmě těch nejzákladnějších lidských potřeb, tedy zdaru ve válečném tažení, bohatství úrody a samozřejmě i obchodu nebo třeba i zažehnání nemocí. Jedinou modlitbu, pocházející z 9.století, zaznamenal jeden arabský cestovatel, nevztahuje se však k chrámovému obřadu, ale k době žní, při nichž ženci nasypali do nádoby proso a pozvedli nádobu k nebi s prosbou: "Bože, jenž jsi nás až dosud zaopatřoval pokrmem, dej nám ho i dnes v hojnosti !". Ani o obřadních gestech a pohybech neexistují přímá svědectví, ale jsou známy narážky o vzpínání rukou při vzývání boha, nebo vyobrazení na některých archeologických nálezech. Pozoruhodný je údaj Saxona Grammatika, že kněz Svantovítův směl vstupovat do chrámu jen se zadrženým dechem, "aby dech lidský přítomného boha neovanoval a tím neznesvětil", pro každé nadechnutí a vydechnutí musel běžet ke vchodu. Je také nanejvýš pravděpodobné, že se nikdo nesměl dotknout idolů ztvárňující bohy nebo jejich atributů. Existují dvě zprávy, které pro toto tvrzení hovoří. První z nich je o Jarovítovi a jeho zlatém štítu, který visel v jeho svatyni, druhý pak o idolu Rugievita v Korenici, který byl potřísněn trusem vlaštovek, které si založily hnízdo pod jeho ústy. To, že hnízdo a dokonce ani trus nebyly odstraněny ukazuje, že dotyk s idolem byl zakázaný a dokonce i trus dotykem se sochou se stal tabu. Dalším doloženým atributem při obřadech a slavnostech jsou masky, které znázorňovaly zvířata, mýtické bytosti či démony a možná i samotné bohy. Je dokonce znám případ, že se kněz přestrojil za boha a zjevoval se v lese (r.1128 ve Wolgastu - Jarovítův kult). Během obřadů se někteří kněží též snažili, pomocí vnějších efektů (speciální výbušné ohně), přesvědčit věřící o nadpřirozeném dění.
Vrcholem každého obřadu byla oběť, jejímž cílem je získat přízeň božstva. Velikost oběti samozřejmě závisela na majetkových poměrech těch, kteří oběť přinášeli. Těžko čekat obětování celých zvířat u chudých vesničanů, ale bohatí obchodníci nebo vladykové velice často obětovali ovci , skot a při válečných taženích i nepřátele. Podle Ibn Rusta byla obětována zvířata, popřípadě i člověk tak, že se pověsil na oprátku a škrtil tak dlouho, dokud nevydechla. Většinou však šlo o krvavé oběti, k jejichž zabíjení sloužily na Rusi zvláštní rituální nože s volutovými konci rukojetí. Podle Helmolda si slovanští bohové libovali v krvi a kněz po zabití oběti sám ochutnával krev , aby byl způsobilejší k přijímání božských výpovědí. Obětována byla i malá domácí zvířata , zejména kohouti a slepice. K nekrvavým obětem patřilo zrní, chléb, pečivo, sýr nebo med. Slované také při pitkách podávali si dokola číši , nad níž každý pronášel průpovědi ve jménu svých bohů.
Zcela samozřejmými byly u starých Slovanů i lidské oběti, které nepocházely jen z řad nepřátel. Když kníže Vladimír vztyčil r.980 v Kyjevě idoly šesti bohům (Perun, Svarog, Chors, Simargl, Stribog a Mokoš), obětovali jim Kyjevané "své syny a dcery". Jak jsme se již zmínili, byly též nemluvňata obětována (zazděním) do základů mnoha staveb, neboť Slované věřili, že duše obětovaného bude příslušnou stavbu chránit. Takto obětované nemluvňata byla nalezena například i na Budči, jednom z hlavních center českého kmene. Samozřejmě nejobvyklejší obětinou byly slovanští úhlavní nepřátelé - křesťané. Každým rokem byl vylosován křesťanský zajatec, aby byl obětován na počest Svantovítovi. V Čechách existuje případ podobný, neboť r 990 odevzdal kníže Boleslav II. (český kníže prý již křesťanský) při svém tažení do Slezska zajatého polského vůdce svým lutickým spojencům, kteří jej obětovali. Křesťané byli velice často přibíjeni na kříž ,byly z nich vytrhávány vnitřnosti nebo jim byli usekávány údy, jako se stalo biskupovi Janovi z Marienburgu, když upadl r. 1066 do lutického zajetí a jeho hlavu nabodnutou na kopí přinesli do Retry v oběť Svarožicovi-Radegastovi. Na oltáři téhož božstva nalezli svou "mučednickou" smrt i dva čeští misionáři. Obětování křesťana pohanskému bohu bylo považováno za vítězství nad cizí ideologií, jak naznačuje z r.1108 o obřadu na oltáři Pripegalově, při němž kněží pozvedali misky naplněné lidskou krví se zvoláním "radujme se, Kristus je poražen!".
Vedle pravidelných obřadů se konaly i velké slavnosti, jejichž datum se vázalo k významným rytmům roku, lidského života nebo byla stanovována i losem. Slované se těchto slavností vlastně nikdy nevzdali a tak ještě dnes známe masopustní slavnosti, vinobraní nebo vánoční koledy. I mnohé úkony provázené při pohřbech nebo při svatbách jsou pozůstatky staroslovanských slavností , například únosy nevěsty, přenášení přes práh, nebo výměna prstýnků. I dodnes živá pověra o tom, že dítě nesmí být jeden rok po svém narození stříháno je pozůstatkem pohanských rituálů. Není žádným tajemstvím, i když se o tom moc nemluví, že například vánoce, ale i velikonoce, slavnosti lidově nazývané čarodějnice a dušičky jsou náhražkami za mnohem starší Slovanské (ale i Germánské a Keltské) rituály souvisejícími s ročními rytmy. Například vánoce se takřka kryjí se slavnostmi zimního slunovratu. Pro zajímavost uvádíme názvy celoslovanských pohanských obřadů, zachycených v rituálním kalendáři (má 15 období) a nejednoho ČECHA bude šokovat, jak povědomé jsou mu některé z nich. Nesly totiž tyto jména: sičen, soyxn, BEREZOL, traven, krejeň, izok, ČERVEŇ, SERPEŇ, ZAREJ, RJUEN, LISTOPAD, pazděrnik, gročděň, studěny, PROSINEC. Pořadí jsme zachovali dle kalendáře a proto možná překvapí, že mezi listopadem a prosincem byl zřejmě mnohem větší rozdíl než známe dnes.
Ačkoliv si to málo kdo z nás uvědomuje, pozůstatky prastarých obřadů, slavností i běžných rituálů se dochovaly přes tisíc let v podvědomí našeho národa skoro nezměněny. Bohužel o mnohých nevíme co přesně symbolizují a na většinu prapůvodních obřadů jsme již nenávratně zapomenuli. Život našich moudrých předků byl přesycen vírou v přírodu, představovanou mnohými božstvy. S touto přírodou denně žili, jí se klaněli a v jejím jménu také vše konali. Doufám, že alespoň částečně naše vyprávění některým potomkům někdejších starých Slovanů ukáže, jak krásný byl svět jejich předků , jak logický , ale při tom mystický a imaginární. Nikoho nevyzývám, aby začal pěstovat pohanské náboženství, začal se klanět idolům, které si vyrobí, nebo šel do posvátného háje uctít lesní démony, ale myslíme, že není špatné se na chvíli zastavit a vzpomenout si jaký, že to má vlastně člověk zde na zemi vlastně úděl, jaké je jeho poslání.


Původ a počátky slovanů

14. března 2007 v 11:31 Slované
Fakt, že národ, který dnes zaujímá 1/3 obyvatel Evropy, nebyl ještě v 5.století n.l. vůbec znám, vyvolává mnohé otázky i nebývalé množství dohadů, fantastických názorů a pseudovědeckých analýz, které nejednou sloužily jako ideologický základ pro naše mnohé nepřátele. Proto je důležité učiniti si v tomto ohledu jasno a předložit jasnou a podloženou odpověď na základní otázku - kde, kdy a jak Slované vznikli. Odkud se tedy vzaly ty masy válečníků , které zaplavily náš kontinent v průběhu 5 a 6. století n.l. a přitom je antický svět předtím vůbec neznal ?
Shrnu fakta, jenž zodpoví některé naše otázky. Slované vznikli zhruba v 2. tisíciletí před n.l. (doba bronzová) a patří k tzv. Indoevropanům na což ukazuje hlavně stavba jazyka. V téže době se ostatní Indoevropské národy rozcházeli ze své společné pravlasti, která se rozkládala zřejmě v oblastech kolem Kaspického moře. U Kaspického moře však nebyli Slované ještě celistvým národem, jak je známe z období kolem 6. století n.l.. K tomuto zbývala ještě dlouhá cesta transformace, zejména probíhající v naší pravlasti. Oblast, kde Slované dovršili svůj sjednocovací proces a kde přebývali a čekali na svou příležitost je nazývána pravlastí Slovanů. Jak zde však naši předci žili a kolik jich v jednotlivých údobích bylo již nikdy nezodpovíme. Víme jen, že pravlast se nacházela v oblasti ohraničené zhruba řekami Odrou , Vislou a Dněprem. Aby jste si lépe přiblížili jak velké je to území uveďme, že se jedná o více jak 1.000.000 km2. Abychom mohli porovnat co znamenala tato rozloha, uveďme, že Římské impérium, které v době o které mluvíme bylo symbolem civilizace, bylo rozlohou asi stejně velké. Neznamená to však, že pravlast byla Slovany souvisle nebo dokonce hustě osídlena. Jednalo se spíše o menší shluky jednotlivých kmenů, ze kterých se později vyvinuli jednotlivé národy. Přesto to bylo úctyhodné území , na kterém se mohlo zrodit nakonec tolik lidí, aby zaplavili polovinu Evropy. Proč však neexistují žádné zprávy, když Slované byli tak početní ? Jednoduše proto, že tyto krajiny jsou poněkud stranou tehdejším centrům civilizace a tím i písemnictví. Přesto však se zmínky či nálezy o Slovanech nalézají ještě před 6. stoletím před n.l.. Již v 1. století n.l. Plinius Starší a Tacitus a ve 2. stol. řecký zeměpisec Ptolemaios píší o jakýchsi Venedech, kteří jsou později identifikováni jako Slované.Podle antických autorů Venedi rozložili svá sídla mezi Vislou a hřebeny Karpat. Ani toto však není nejstarší doklad o Slovanech. Nejvíce nám může totiž nabídnout archeologie. Ta totiž odhalila jeden zajímavý fakt. Jedná se o podobnost lužické kultury, která například v Čechách působila již kolem roku 950 před n.l. (mimochodem 500 let před příchodem Keltů), s atributy Slovanů. Musíme také připomenout , že v dobách o kterých hovoříme nežily "barbarské" národy usedlým způsobem životy, nýbrž značná část z kmenů žila kočovným životem. I tento fakt dokresluje tehdejší dobu a podporuje argument o slovanském původu kočovné lužické kultury. Velká část vědců tedy hovoří o možné sklavinitě lužické kultury, která je též někdy nazývána mohylová, podle mohyl (hrobů tvořených navršenou zeminou nad kostru či spálené ostatky), které jsou doslova rozsety po celé střední Evropě. Zřejmě právě mohyly, ale také keramika, jsou důvodem proč lužická kultura je považována za praslovanskou. Připomínám jenom, že Slované v některých oblastech pohřbívali výhradně do mohyl, které jsou často velice těžko odlišitelné od mohyl z období kultury lužické (konkrétně jižním Čechám se přímo přezdívá země mohyl podle stovek mohyl vztyčených zde slovanskými Doudleby). Pokud tento fakt přijmeme, (podle autorů není důvod jej nepřijmout) znamená to, že Slované prošli naším územím mnohem dříve než se sem dostali Keltové či Germáni !
Z pravlasti slovanstva se zachovalo poměrně málo dokladů o přítomnosti našeho etnika zde. Jak si tento fakt vysvětlit je velice těžké. Sami vědci se nedokážou sjednotit v jasném názoru. Možnou alternativou je částečně kočovný způsob života, který nezanechává velké množství stop. Největšími archeologickými nálezy s takto vzdálené doby jsou hradiska, která však při kočovném způsobu života nejsou stavěny a Slované je budují až v dobách EXPANZE .
Vývoj a přerod našich předků v jejich pravlasti si můžeme jen představovat. Z primitivních a neorganizovaných tlup, které se zrodily u Kaspického moře, se za dva tisíce let utvořila silná a jednotná síla, kterou již můžeme charakterizovat podle dobových zpráv z období expanze Slovanů do střední a jižní Evropy jako vyspělou. Nejednalo se samozřejmě o civilizaci jak ji chápeme dnes, avšak politický i kulturní systém byl již pevně vytvořen v mezích možností přírodního národa. Abychom mohli plně pochopit míru vyspělosti těchto lidí, musíme se mnohem hlouběji ponořit do problematiky mýtů a jejich organizační struktury.
Stěhování národů ovlivnilo zásadním způsobem vývoj našeho kontinentu. V globálním měřítku měl největší podíl na tomto dějinném pohybu národ, který svou bezpočetností dokázal v krátké chvíli obsadit více než polovinu kontinentu a vytlačit z dosavadních sídel celé národy - SLOVANÉ.
Myslet si, že někdo dá odpověď na otázku, kdy a kdo rozhodl , že se Slované budou stěhovat, by bylo více než pošetilostí. V lecčem nám však může pomoci historie či zdravý rozum. Některé prameny hovoří o tom, že Slované z pravlasti odešli, neboť je postihla biologická katastrofa - mor. Po této morové ráně se stařešinové rodu rozhodli, že epidemie byla odplatou bohů za hříšné jednání a tento trest , že byl znamením národu, aby se vydal na cestu hledat si novou domovinu. Do jaké míry se jedná o fikci nevíme. Je možné, že jeden či dva rody by takto skutečně mohly opustit pravlast, jelikož moc slovanských kněžích byla obrovská a nebylo problémem zmanipulovat celý rod, který čítal jen několik desítek tisíc mužů. Avšak autor vznáší svou pochybnost, jelikož na stěhování národů se podílelo velké množství slovanského etnika a těžko si představit, že by se regionální kněží na takovémto postupu domluvili. Vysvětlení expanze je zřejmě mnohem prozaičtější a lze vysvětlit běžným uvažováním. Za dva tisíce let, kdy se Slované postupně rozrůstali ve své pravlasti a rozmnožovali své řady, dosáhli již takového množství, že dost dobře nezbývalo nic jiného než v procesu rozrůstání-se pokračovat. Dokud se rozrůstali v pravlasti, nikdo tento pohyb nezaznamenal, ale jen co se objevili na územích zmapovaných tehdejší civilizací začalo se o tomto faktu hovořit. Postupné rozrůstání se je možné vystopovat již dříve, jelikož některé germánské kmeny, které se dostaly již do dotyku se Slovany, byly doslova hrnuty před přívaly našich prapředků. Je samozřejmě možné, že některý konkrétní rod se vydal na cestu díky znamení od bohů - možná i právě díky moru.
Expanze Slovanů byla ve své době doslova světovou senzací. Nikdo nechápal, kde se vzaly ty hordy bojovníků bořící města a dobývající rychle mnohá území. I sami Slované byli již jiní, než před 200 až 300 lety, kdy jsou popisováni jako mírumilovní lidé nepoužívající zbraně. Teď na scénu historie nastupují "barbaři" spoře odění, uznávající svá božstva a "nevalných mravů". Takto jsou totiž naši předci popisováni soudobými autory, kteří v návalu strachu před novými dobyvateli nepohrdali ani těmi nejpříkřejšími slovy. Je nutné přiznat, že Slované v době expanze nebyli skutečně žádnými svatoušky. Jsou známy případy, kdy byly bohům obětovány běžně i lidské oběti. Znám je i fakt, že při plenění jednoho pobřežního města v Thrákii Slované zmasakrovali mnoho civilního obyvatelstva a pro zábavu napichovali jejich hlavy na kůly nebo napichovali na tyto kůly ještě živé lidi. Nejde však tyto jevy chápat jako něco nepřirozeného. V raných údobích všech národů lze vystopovat takovéto pikantnosti a mnohdy jsou lidé mučeni ještě i v "kulturním" údobí mnoha společenství . Vzpomeňme jen na středověk a třeba na inkvizici, která často dělala mnohem větší zvěrstva. Koneckonců byla to válka. Válka o nová sídla, spravedlivá válka o budoucnost celých nových generací a to včetně té naší. Také si uvědomme, že ve většině případů se jednalo o protireakci za upalování, ubíjení či ukřižování, které bylo na Slovanech , jakožto na pohanech, praktikováno velice často.
První nápor Slovanů směřoval na jih Evropy a velice záhy po nástupu jednotlivých kolonizačních (lépe řečeno válečných) proudů stanula pomyslná noha slovanstva například na Aténské mýtické hoře Akropolis. Zde v oblastech vlivu Byzantských panovníků se poprvé naši předci dostali do kontaktu se skutečnou civilizací. Záhy tento střet přinesl i své nepříjemné ovoce. Dosud jednotní a špatnostmi málo prostoupení lidé slovanští postupně začali přijímat typické rysy "civilizace" jakými jsou závist, nenávist, hamižnictví a další všelijaké osobní zájmy. Zprávy jsou o tom dokonce jasně uchovány. Velice záhy po, pro nepřátele nepříjemných, jednotných útocích Slovanů na bašty Byzantské říše, začíná být používáno "předělaných" slovanských válečníků proti bývalým vlastním, nově příchozím, Slovanům. Tím byly zlomeny po dva tisíce let platné vazby, nádherný charakter starých Slovanů a jejich národní pospolitost. Skoro jako pohádka zní vyprávění Teofylakta Simokrattese, který k roku 585 zaznamenal příběh tří Slovanských zajatců, kteří neměli žádné zbraně, nýbrž hudební nástroje (šlo o tzv. gusle). Když se jich Byzantský císař ptal, odpověděli, že pochází ze slovanského kmene u baltského pobřeží. Císaři sdělili, že nejsou zvyklí nosit vojenskou výstroj, neboť jejich zem nezná zbraně, což jim dovoluje žít bez vášní a v míru. Slované neválčí se Slovany !!!
Další nápory (neodvislé od jižního směru) našich prapředků byly vedeny na západ proti Germánům. Zde poprvé můžeme tušit přítomnost i našich přímých prapředků, kteří buďto s praotcem Čechem v čele, či bez něho, zmocnili se území nazývaného dnes Čechy. Pokud se dnes podíváme na mapu Evropy a narýsujeme si hranici mezi lidem Slovanským a Germánským nachází se tato jinde než kde byla po dokončení osidlujícího procesu. Tehdy hranice stanula v hloubce dnešního Německa a Rakouska. Čechy byly vlastně vnitrozemím slovanského elementu. I v našem regionu můžeme sledovat proces "zcivilizování" avšak tento probíhal mnohem pozvolněji (až někdy v 7-8 století) , jelikož ani naši nepřátelští sousedi - Germáni - nebyli ještě plně na vrcholu tzv. civilizace. Ještě je nutné vyvrátit jeden z pseudovědeckých mýtů. Mnozí antislované tvrdí, že v době příchodu Slovanů do střední Evropy, tato byla osídlena jakýmisi míšenci Keltů a Germánů, se kterými se Slované dále smísili a převzali od nich jejich vyspělou kulturu. Prostudujeme-li však podrobněji četnost Germánských nálezů na našem území zjistíme, že důslední vyvratitelé Keltů (o asimilaci nemůže být v nějakém velkém měřítku vůbec řeč) naše končiny příliš nevyužívali a pod náporem Slovanů ve spěchu vyklidili středoevropský prostor. Jedna či dvě osady o stovce lidí, které zde nějaký čas souběžně se Slovany koexistovali, ale nakonec jejich obyvatelé náš prostor opustili na tomto faktu nic nemění.
Třetí nápor Slovanů mířil severně a východně, ale vzhledem k tomu, že tyto oblasti nebyly osídleny kulturami vyspělými, nelze o expanzi těmito směry nic konkrétního říci.

Ruslana - Wild Dances

7. března 2007 v 20:30 Music
Úžasná písnička...


Just maybe I'm crazy,
The world spins round and round and round
shi-di-ri-di-duy, shi-di-ri-di-da-na
shi-di-ri-di-duy, shi-di-ri-di-da-na

I want you to want me as I dance
Round and round and round
shi-di-ri-di-duy, shi-di-ri-di-da-na
shi-di-ri-di-duy, shi-di-ri-di-da-na

Forever and ever go, go, go wild dancers!!

Day-na-day-na Wanna be loved
Day-na Gonna take my wild chances
Day-na-day-na Freedom above
Day-na-da-na-da I'm wild 'n' dancing

Hey!

Desire
Inside you
My head spins round and round and round
shi-di-ri-di-duy, shi-di-ri-di-da-na
shi-di-ri-di-duy, shi-di-ri-di-da-na

I want you
To want me
So I dance round and round and round
Hey, shi-di-duy, shi-di-ri-di-da-na
Hey, shi-di-duy, shi-di-ri-di-da-na

Forever and ever
Go, go, go wild dancers!!

Day-na-day-na Wanna be loved
Day-na Gonna take my wild chances
Day-na-day-na Freedom above
Day-na-da-na-da I'm wild 'n' dancing

He-e-e-ey!

Dance forever, come and be mine,
Dance together, till the end of time
Dance together go, go, go wild dancers!!

Day-na-day-na Wanna be loved
Day-na Gonna take my wild chances
Day-na-day-na Freedom above
Day-na-da-na-da I'm wild 'n' dancing