Původ a počátky slovanů

14. března 2007 v 11:31 |  Slované
Fakt, že národ, který dnes zaujímá 1/3 obyvatel Evropy, nebyl ještě v 5.století n.l. vůbec znám, vyvolává mnohé otázky i nebývalé množství dohadů, fantastických názorů a pseudovědeckých analýz, které nejednou sloužily jako ideologický základ pro naše mnohé nepřátele. Proto je důležité učiniti si v tomto ohledu jasno a předložit jasnou a podloženou odpověď na základní otázku - kde, kdy a jak Slované vznikli. Odkud se tedy vzaly ty masy válečníků , které zaplavily náš kontinent v průběhu 5 a 6. století n.l. a přitom je antický svět předtím vůbec neznal ?
Shrnu fakta, jenž zodpoví některé naše otázky. Slované vznikli zhruba v 2. tisíciletí před n.l. (doba bronzová) a patří k tzv. Indoevropanům na což ukazuje hlavně stavba jazyka. V téže době se ostatní Indoevropské národy rozcházeli ze své společné pravlasti, která se rozkládala zřejmě v oblastech kolem Kaspického moře. U Kaspického moře však nebyli Slované ještě celistvým národem, jak je známe z období kolem 6. století n.l.. K tomuto zbývala ještě dlouhá cesta transformace, zejména probíhající v naší pravlasti. Oblast, kde Slované dovršili svůj sjednocovací proces a kde přebývali a čekali na svou příležitost je nazývána pravlastí Slovanů. Jak zde však naši předci žili a kolik jich v jednotlivých údobích bylo již nikdy nezodpovíme. Víme jen, že pravlast se nacházela v oblasti ohraničené zhruba řekami Odrou , Vislou a Dněprem. Aby jste si lépe přiblížili jak velké je to území uveďme, že se jedná o více jak 1.000.000 km2. Abychom mohli porovnat co znamenala tato rozloha, uveďme, že Římské impérium, které v době o které mluvíme bylo symbolem civilizace, bylo rozlohou asi stejně velké. Neznamená to však, že pravlast byla Slovany souvisle nebo dokonce hustě osídlena. Jednalo se spíše o menší shluky jednotlivých kmenů, ze kterých se později vyvinuli jednotlivé národy. Přesto to bylo úctyhodné území , na kterém se mohlo zrodit nakonec tolik lidí, aby zaplavili polovinu Evropy. Proč však neexistují žádné zprávy, když Slované byli tak početní ? Jednoduše proto, že tyto krajiny jsou poněkud stranou tehdejším centrům civilizace a tím i písemnictví. Přesto však se zmínky či nálezy o Slovanech nalézají ještě před 6. stoletím před n.l.. Již v 1. století n.l. Plinius Starší a Tacitus a ve 2. stol. řecký zeměpisec Ptolemaios píší o jakýchsi Venedech, kteří jsou později identifikováni jako Slované.Podle antických autorů Venedi rozložili svá sídla mezi Vislou a hřebeny Karpat. Ani toto však není nejstarší doklad o Slovanech. Nejvíce nám může totiž nabídnout archeologie. Ta totiž odhalila jeden zajímavý fakt. Jedná se o podobnost lužické kultury, která například v Čechách působila již kolem roku 950 před n.l. (mimochodem 500 let před příchodem Keltů), s atributy Slovanů. Musíme také připomenout , že v dobách o kterých hovoříme nežily "barbarské" národy usedlým způsobem životy, nýbrž značná část z kmenů žila kočovným životem. I tento fakt dokresluje tehdejší dobu a podporuje argument o slovanském původu kočovné lužické kultury. Velká část vědců tedy hovoří o možné sklavinitě lužické kultury, která je též někdy nazývána mohylová, podle mohyl (hrobů tvořených navršenou zeminou nad kostru či spálené ostatky), které jsou doslova rozsety po celé střední Evropě. Zřejmě právě mohyly, ale také keramika, jsou důvodem proč lužická kultura je považována za praslovanskou. Připomínám jenom, že Slované v některých oblastech pohřbívali výhradně do mohyl, které jsou často velice těžko odlišitelné od mohyl z období kultury lužické (konkrétně jižním Čechám se přímo přezdívá země mohyl podle stovek mohyl vztyčených zde slovanskými Doudleby). Pokud tento fakt přijmeme, (podle autorů není důvod jej nepřijmout) znamená to, že Slované prošli naším územím mnohem dříve než se sem dostali Keltové či Germáni !
Z pravlasti slovanstva se zachovalo poměrně málo dokladů o přítomnosti našeho etnika zde. Jak si tento fakt vysvětlit je velice těžké. Sami vědci se nedokážou sjednotit v jasném názoru. Možnou alternativou je částečně kočovný způsob života, který nezanechává velké množství stop. Největšími archeologickými nálezy s takto vzdálené doby jsou hradiska, která však při kočovném způsobu života nejsou stavěny a Slované je budují až v dobách EXPANZE .
Vývoj a přerod našich předků v jejich pravlasti si můžeme jen představovat. Z primitivních a neorganizovaných tlup, které se zrodily u Kaspického moře, se za dva tisíce let utvořila silná a jednotná síla, kterou již můžeme charakterizovat podle dobových zpráv z období expanze Slovanů do střední a jižní Evropy jako vyspělou. Nejednalo se samozřejmě o civilizaci jak ji chápeme dnes, avšak politický i kulturní systém byl již pevně vytvořen v mezích možností přírodního národa. Abychom mohli plně pochopit míru vyspělosti těchto lidí, musíme se mnohem hlouběji ponořit do problematiky mýtů a jejich organizační struktury.
Stěhování národů ovlivnilo zásadním způsobem vývoj našeho kontinentu. V globálním měřítku měl největší podíl na tomto dějinném pohybu národ, který svou bezpočetností dokázal v krátké chvíli obsadit více než polovinu kontinentu a vytlačit z dosavadních sídel celé národy - SLOVANÉ.
Myslet si, že někdo dá odpověď na otázku, kdy a kdo rozhodl , že se Slované budou stěhovat, by bylo více než pošetilostí. V lecčem nám však může pomoci historie či zdravý rozum. Některé prameny hovoří o tom, že Slované z pravlasti odešli, neboť je postihla biologická katastrofa - mor. Po této morové ráně se stařešinové rodu rozhodli, že epidemie byla odplatou bohů za hříšné jednání a tento trest , že byl znamením národu, aby se vydal na cestu hledat si novou domovinu. Do jaké míry se jedná o fikci nevíme. Je možné, že jeden či dva rody by takto skutečně mohly opustit pravlast, jelikož moc slovanských kněžích byla obrovská a nebylo problémem zmanipulovat celý rod, který čítal jen několik desítek tisíc mužů. Avšak autor vznáší svou pochybnost, jelikož na stěhování národů se podílelo velké množství slovanského etnika a těžko si představit, že by se regionální kněží na takovémto postupu domluvili. Vysvětlení expanze je zřejmě mnohem prozaičtější a lze vysvětlit běžným uvažováním. Za dva tisíce let, kdy se Slované postupně rozrůstali ve své pravlasti a rozmnožovali své řady, dosáhli již takového množství, že dost dobře nezbývalo nic jiného než v procesu rozrůstání-se pokračovat. Dokud se rozrůstali v pravlasti, nikdo tento pohyb nezaznamenal, ale jen co se objevili na územích zmapovaných tehdejší civilizací začalo se o tomto faktu hovořit. Postupné rozrůstání se je možné vystopovat již dříve, jelikož některé germánské kmeny, které se dostaly již do dotyku se Slovany, byly doslova hrnuty před přívaly našich prapředků. Je samozřejmě možné, že některý konkrétní rod se vydal na cestu díky znamení od bohů - možná i právě díky moru.
Expanze Slovanů byla ve své době doslova světovou senzací. Nikdo nechápal, kde se vzaly ty hordy bojovníků bořící města a dobývající rychle mnohá území. I sami Slované byli již jiní, než před 200 až 300 lety, kdy jsou popisováni jako mírumilovní lidé nepoužívající zbraně. Teď na scénu historie nastupují "barbaři" spoře odění, uznávající svá božstva a "nevalných mravů". Takto jsou totiž naši předci popisováni soudobými autory, kteří v návalu strachu před novými dobyvateli nepohrdali ani těmi nejpříkřejšími slovy. Je nutné přiznat, že Slované v době expanze nebyli skutečně žádnými svatoušky. Jsou známy případy, kdy byly bohům obětovány běžně i lidské oběti. Znám je i fakt, že při plenění jednoho pobřežního města v Thrákii Slované zmasakrovali mnoho civilního obyvatelstva a pro zábavu napichovali jejich hlavy na kůly nebo napichovali na tyto kůly ještě živé lidi. Nejde však tyto jevy chápat jako něco nepřirozeného. V raných údobích všech národů lze vystopovat takovéto pikantnosti a mnohdy jsou lidé mučeni ještě i v "kulturním" údobí mnoha společenství . Vzpomeňme jen na středověk a třeba na inkvizici, která často dělala mnohem větší zvěrstva. Koneckonců byla to válka. Válka o nová sídla, spravedlivá válka o budoucnost celých nových generací a to včetně té naší. Také si uvědomme, že ve většině případů se jednalo o protireakci za upalování, ubíjení či ukřižování, které bylo na Slovanech , jakožto na pohanech, praktikováno velice často.
První nápor Slovanů směřoval na jih Evropy a velice záhy po nástupu jednotlivých kolonizačních (lépe řečeno válečných) proudů stanula pomyslná noha slovanstva například na Aténské mýtické hoře Akropolis. Zde v oblastech vlivu Byzantských panovníků se poprvé naši předci dostali do kontaktu se skutečnou civilizací. Záhy tento střet přinesl i své nepříjemné ovoce. Dosud jednotní a špatnostmi málo prostoupení lidé slovanští postupně začali přijímat typické rysy "civilizace" jakými jsou závist, nenávist, hamižnictví a další všelijaké osobní zájmy. Zprávy jsou o tom dokonce jasně uchovány. Velice záhy po, pro nepřátele nepříjemných, jednotných útocích Slovanů na bašty Byzantské říše, začíná být používáno "předělaných" slovanských válečníků proti bývalým vlastním, nově příchozím, Slovanům. Tím byly zlomeny po dva tisíce let platné vazby, nádherný charakter starých Slovanů a jejich národní pospolitost. Skoro jako pohádka zní vyprávění Teofylakta Simokrattese, který k roku 585 zaznamenal příběh tří Slovanských zajatců, kteří neměli žádné zbraně, nýbrž hudební nástroje (šlo o tzv. gusle). Když se jich Byzantský císař ptal, odpověděli, že pochází ze slovanského kmene u baltského pobřeží. Císaři sdělili, že nejsou zvyklí nosit vojenskou výstroj, neboť jejich zem nezná zbraně, což jim dovoluje žít bez vášní a v míru. Slované neválčí se Slovany !!!
Další nápory (neodvislé od jižního směru) našich prapředků byly vedeny na západ proti Germánům. Zde poprvé můžeme tušit přítomnost i našich přímých prapředků, kteří buďto s praotcem Čechem v čele, či bez něho, zmocnili se území nazývaného dnes Čechy. Pokud se dnes podíváme na mapu Evropy a narýsujeme si hranici mezi lidem Slovanským a Germánským nachází se tato jinde než kde byla po dokončení osidlujícího procesu. Tehdy hranice stanula v hloubce dnešního Německa a Rakouska. Čechy byly vlastně vnitrozemím slovanského elementu. I v našem regionu můžeme sledovat proces "zcivilizování" avšak tento probíhal mnohem pozvolněji (až někdy v 7-8 století) , jelikož ani naši nepřátelští sousedi - Germáni - nebyli ještě plně na vrcholu tzv. civilizace. Ještě je nutné vyvrátit jeden z pseudovědeckých mýtů. Mnozí antislované tvrdí, že v době příchodu Slovanů do střední Evropy, tato byla osídlena jakýmisi míšenci Keltů a Germánů, se kterými se Slované dále smísili a převzali od nich jejich vyspělou kulturu. Prostudujeme-li však podrobněji četnost Germánských nálezů na našem území zjistíme, že důslední vyvratitelé Keltů (o asimilaci nemůže být v nějakém velkém měřítku vůbec řeč) naše končiny příliš nevyužívali a pod náporem Slovanů ve spěchu vyklidili středoevropský prostor. Jedna či dvě osady o stovce lidí, které zde nějaký čas souběžně se Slovany koexistovali, ale nakonec jejich obyvatelé náš prostor opustili na tomto faktu nic nemění.
Třetí nápor Slovanů mířil severně a východně, ale vzhledem k tomu, že tyto oblasti nebyly osídleny kulturami vyspělými, nelze o expanzi těmito směry nic konkrétního říci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama